Říjen 2009

Let's see what you got!

28. října 2009 v 16:12 | Leia |  Vlastní
Tak po nějaké době zase s kresbama. Poslední dobou se toho dost stalo a nechce se mi to psát, každopádně vím, že když dělám blbosti, tak se to nevyplatí. A že někteří lidi můžou být mnohem větší kreténi, než si myslíte.

Ano, prosím, připadám si od včerejška duševně o dva roky starší! (Bylo na čase.) Čímž se změnilo vlastně jenom to, že si uvědomuju, že se často chovám jako idiot, a že bych třeba nemusela. Whatever. Beztak to zase budu dělat.

Dneska jsem chtěla pohled na ty kresby trochu obměnit tím, že tady dám vždycky počáteční verzi, jakože náčrt (který většinou musím dost obkreslovat podle předlohy) a palk verzi konečnou (aby bylo vidět že na tom fakt něco dělám.)

A udělejme to tématicky: Star Wars!! (Jestli neznáte Star Wars, klesli jste u mě. Jestli neznáte i Kurta Cobaina, nechci já znát vás. To jsou legendy, lidi.)

Nebo víte co, ještě na chvilku od té tématiky upustíme, uvědomila jsem si, že jsem tu nedala jeden obrázek který jsem tu dát chtěla.

Chester & Talinda Bennington (Chester z Linkin Park, Talinda odnikud.)
Původně jsem nečekala že si bude Talinda podobná (první baba co jsem jí vůbec kreslila portrét) takže jsem plánovala, že to Chesterovi pošlu, budu předstírat, že to byl rychloportrét jakmile jsem ho někde viděla s nějakou babou, a budu ho vydírat, že jestli mi nezaplatí, pošlu to jeho ženě, (ve které bych mezitím vyvolala paranoiu.) Jenže ona si podobná je a celý plán padl. A teď jestli se z toho radovat nebo ne.
Náčrt:


I'm suffocating..!!

18. října 2009 v 21:06 | Já. kdo asi. |  O mně
Řetězák, protože mám náladu v háji, je mi blbě, nechci nic dělat a kdybych to napsala do článku, je to moc EmO. Takže budu odpovídat na otázky které tu sice už stokrát byly, ale omezují mou špatnou náladu.

Asi to bude dost sarkastické. Připravte se a smiřte se s tím.


A little taste of... happiness?

7. října 2009 v 18:03 | Leia |  Vlastní
Jo, stejně jsem se rozhodla tu napsat.

Mám pár obrázků, které nebudu zbytečně kouskovat do více článků (ačkoliv jeden by si to zasloužil, dokonce víc než zasloužil, protože je to náš s Obamou Britský bráška Matt a... ehm, dostanu se k tomu potom) tak tu toho výjimečně bude najednou trochu víc.

Ale abyste si užili i něco z mých úžasných keců... dneska byl fajn den. Dostala jsem za čtyři z matiky (to je prosím dobrá zpráva, vykouzlilo mi to na tváři úsměv který trval tak dlouho, dokud nedostala Obama za pět a celou radost mi nezkazila když se snažila zbořit školu), zanadávala na to, jak naše lamavá třída hrála baseball, a nikdo to neuměl (ani učitelka) což vypadalo v praxi asi takhle - já seděla na schodech, zažraný pohled na ně. "No jak to drží! Dívej se jak to drží! To je úplná lama! A ona stojí na metě! Jak může stát na metě, taková čubka! Ne! NE! Jaktože jim dala bod, ona nešlápla na metu! Oni to prostě neumí hrát! No! No vidíš jak to ** drží?! Vždyť tak nikdy neodpálí! Neodpálíš tak nikdy, lamo!!" A prostě ze mě museli mít všichni kolem radost (když se zrovna nestarali aby jim neutekla housenka kterou měli zakázáno zabít - "Tys to chcípla! Ne nechcípla, ona je živá, dívej teď mrkla!"). Pak jsme vzdaly snahu dávat v ZSV pozor ještě dřív než začlo a hrály piškvorky a já se každému chlubila svým skvělým ufonem, který chudák zůstal naprosto nepochopený, pak jsme v polohlase o něčem diskutovaly přičemž kámoška přede mnou se na mě co půl minuty otáčela "Pšš! Psst! Ticho nemůžu psát!". A taky jsme měli Vocáska, našeho perfektního dějepisáře, který třeba vykládal, že pravěkým lidem se občas do zdi dostala nějaká ta ryba, a když začlo být teplo, ryba obživla, a začala jim lítat po domě, nebo taky že u sázení byla vysoká úmrtnost, protože neměli hnojivo. Pak jsme se nacpali k Nateovi, že mu pomůžem připravit club, protože nám odpadla hodina, tak jsme s ním jeli do Tesca a já musela sedět v autě vpředu, což bylo naprosto nepohodlné protože ty dvě zadu se tam furt něčemu smály a já musela udržovat hovor s Nathanem (což se mi stejně nevedlo.) Pak přišlo do Clubu pětkrát víc lidí než čekal, takže nás tam bylo skoro dvacet, a navíc nemůže sehnat Mountain Dew, které mi slíbil a z toho budu snad v depresi.

Nechápu že se většinu dne nudím, takhle sepsaný vypadá ten můj život hrozně zajímavě.

No, a tady už si strčím ty obrázky, první teda realistický portrét Matta, našeho dokonalého brášky, aka učitele v Anglii (kde jsem teď nedávno týden byla, ani nevím jestli jsem to zmínila) a který byl prostě borec a měl naprosto perfektní boty.
Pak jsem se taky odhodlala na konečnou zkoušku a zkusila nakreslit Eminema, jenže k tomu očividně ještě nejsem připravená, protože se mi povedl jenom jeho nos. Ne že by to bylo tak špatné. Jeho nos je to jediné, co na něm oplývá naprostou dokonalostí. Jak by řekla americká puberťačka, je prostě totally adorableeee.
Pak obrázek který jsem kreslila za špatné nálady, vždycky se snažím vytvořit něco psycho a nakonec to vůbec psycho není, a já z toho nemám nejmenší radost. Ale většinou se mi za toho kreslení stačí trochu spravit nálada.
A pak největší veledílo, Obi-Wan při práci!
Vy to asi nepochopíte, ale on je prostě dokonalý a neporazitelný.
A poslední, zkoušela jsem vyplnit Best Friends Meme na mě a Obamu, jenže se mi vzbouřil tablet a vůbec to nešlo, takže jsem skončila u druhého obrázku. Který ovšem perfektně vystihuje náš vztah.
(Povšimněte si těch nosů, které fakt dokonale sedí na skutečnost. Obi se totiž zrovna učil lidskou vlastnost sobeckost když nás tvořil, takže si krásnej rovnej nosí nechal pro sebe a nám nadělil tohle.)
Je to jenom takovej náčrt, protože s tím zatraceným tabletem se nedá vůbec pracovat a já totálně nechápu, co s ním je.

Každopádně tím dnes končíme, dámy a pánové, brzy nashledanou.
(Mimochodem se omlouvám za to ej všude, chytám to od Vocáska, prostě tomu nejde odolat.)
Anime manga