Září 2009

Shut up (when I'm talking to you!)

26. září 2009 v 19:27 | Leia |  Vlastní
No tak jo.
Je super být ignorovaná, víte? Dělá mi to dobře.
Vůbec mě neštve Nathan, který mi neodpovídá na smsku (a že bych to jako opravdu potřebovala) ani lidi, co mě ignorujou když mluvím a začnou do toho vyprávět něco novýho, a samozřejmě už vůbec, když jsou i moje články na netu naprosto a dokonale co? Nespovšimuté, jo. Vůbec mě to nepálí. Pff. Proč by mělo. Proto je sem přece dávám. Aby si jich nikdo nevšim.

Ne, fakt jako, je super, že mi tu přijde 30 lidí denně, ale moc z toho nemám. Radši bych byla kdyby byli tři a nějak se vyjádřili. Čímž se nedoprošuju komentářů. Tak hluboko neklesnu, znova ne. Jenom to tak lehce připomínám.

Mám několik kreseb, ale spojila jsem je do jedné, a vzhledem k tomu, že je to tady všem ukradené, nemá smysl je tu strkat všechny zvlášť, takže si tu dám jenom ten spojený. Pro vlastní dobrý pocit.

Jinak začínám mít zvláštní pocit, že jsem v angličtině dobrá, když jsem dneska v podstatě z fleku překládala tři stránky interview jistého bílého američana, jehož mluva neodpovídá zrovna oxfordské angličtině. Ne že bych zrovna tu uměla. To už bych se víc domluvila v Bronxu. Každopádně je to fajn pocit, připadat si, že něco umím, ačkoliv jsem se ještě nerozhodla jeslti mám jít letos na kurzy FCE, protože se tam nacpali všichni sexťani a já tu třídu nemám ráda, mají blbé kecy, všude se cpou, a předbíhaj na obědě. Kdyby tam byl aspoň jeden člověk z jiné třídy tak prosím, jdu do toho, ale sexťani! Pff.

No jo, proč to dál okecávat.

Chaz Bennington Robert Bob Bourdon Monkey Mike Shinoda Big Bro Brad Davey Phoenix F.
Jinak řečeno skoro-kompletní složení Linkinů. Promiň Joe, jsi nedůležitý a nechce se mi tě kreslit. (Když dáte zobrazit obrázek ukáže to ve velkým. Nová finta.)

Happy Birthday

20. září 2009 v 13:13 | Leia |  Videa
Ahoj,

po dlouhé době sem zase přidám nějakou hudbu. Nedávno jsem přepínala hudební programy, a tohle bylo jediné, na co jsem narazila, co se asi v průběhu dvou hodin dalo poslouchat. A zjistila jsem, že se to poslouchat dá opravdu hodně, tak jsem si to stáhla, a dneska dodělala překlad opravdu krásných slov. Aby vás neodradilo že to je rap - zpívá o svém nenarozeném dítěti, a v podstatě si vyčítá, že zaplatil za potrat. Však překlad bude dole, originální text jede ve videu, kdybyste ho chtěli.

Flipsyde - Happy Birthday


Šťastné narozeniny… něco si přej.


Prosím, přijmi mou omluvu, přemýšlím, kým bys mohl být,
Byl bys malý andílek nebo spíš anděl hříchu?
Holka, co by se pořád toulala s klukama,
Nebo malý drsňák s krásnýma hnědýma očima?

Fantazii meze neklademe.

2. září 2009 v 20:36 | Leia |  Moje kecy a úvahy
Chci se vypsat. Nevím o čem, a vím, že to bude krásně ignorováno.

Ale mám pocit, že se chci vypsat. A tak to udělám. Že jo. Budeme vždycky dělat to, na co se cítíme.
(A do týdne je třičtvrtina populace téhleté země mrtvá.)

Je možný, že jsem včera psala článek, a dneska píšu další? Jsem přehnaně aktivní. Navíc většinou nepíšu, když nemám u předchozího článku aspoň jeden komentář, a to obzvláště když je ten článek důležitý, (a to Obi je, takže jestli jste to neudělali tak to mazejte přečíst, shlídnout a zhodnotit, nebo vám nakopu prdel, protože mě právě přestalo bavit hrát si na milou dívenku.)

Teď mě napadlo, že napíšu něco o své představivosti. Kolikrát si říkám, že mám hrozně malou fantazii. Možná jste si všimli, že jsou moje kresby příšerně nefantazijní a nedetailní, protože já to sama prostě nevymyslím. Kdysi jsem si myslela, (a možná to tenkrát i byla pravda) že moje fantazie sahá za hranice možností, ale mám dojem, že to za ta léta vyprchalo. Škoda. Život bez představivost je smutný. I když nějaká snad přecejen zbyla.

Dneska jsem jela doprovodit kámošku na zastávku, a když jsem jela svou třičtvrtěhodinovou cestu zpátky na druhou stranu Ostravy, se sluchátkama v uších a nohou opřenou o sedadlo přede mnou, koukala z okna a pozorovala lidi, nastoupil náhle na jedné zastávce jakýsi mladík (už zase píšu tak, jak vůbec nemluvím, to je povrchní tohleto). Nastoupil dveřma přede mnou, zrovna telefonoval, a tak kolem mě jenom prosvištěl a sedl si za mě, sedačka zády k té mojí.
Měl na sobě volnou červenou košili a takový volnější kalhoty k saku.
Víte, já mám poslední dobou tak lehce problémy se zaostřováním (čtěte: Nevidí na druhé straně zastávky lidem do obličeje ale odmítá jít k očnímu) takže to bylo všechno, co jsem zaregistrovala, možná ještě s tím, že měl krátký vlasy.

A bůhvíproč, hrozně mě zaujal. Přitom jsem mu vůbec neviděla do obličeje, ale vytvořila jsem si představu, že je v něm hrozně pohledný.
A tak jsem se asi co dvě minuty otáčela, abych se ujistila, že za mnou ten kousek červené košile, který jsem jako jediný měla na dohled aniž by to bylo nápadné, pořád sedí.
A čekala, až vystoupí.
A on pořád nic. A mě se představa pohledného mladíka začala ještě více zpohledňovat.
Po asi půl hodině kluk konečně vystoupil, já se nadšeně ohlídla za ním.
A zjistila, že má na nose výrazné černé brýle a vlastně nijak zvlášť pěkný není.
Toliko k mému snění.

A víte, ono mě to ani nějak nezklamalo. Jediné, co mě ničilo bylo, že místo něj nastoupila do tramvaje bílá špína (vyšší vrstvy, zbohatlíci, šampon a barbínka, takový to nechutný nagelovaný v bílém co má už od pohledu moc peněz - říkejte si tomu jak chcete) a na těch jsem svou ubohou fantaziii teda rozvíjet nepotřebovala.

Ehm.
Nechtěla jsem tím nic zvláštního říct.

Prostě...

snad to se mnou ještě není tak zlé.

Obi-Wan rules the galaxy!

1. září 2009 v 19:30 | Leia |  Vlastní
Ano, mí drazí, já moc dobře vím, že ty moje snad-ne-už-tak-docela-čmáranice tady nikoho nezajímají. Nebo se tak minimálně všichni (já ty statistiky na přední straně blogu.cz každej den vidím, abyse věděli!) co na to kilikaj chovají. Děkuji pěkně. Ale proč bych si to tady nestrčila když můžu a chci.

Abych se občas také vyjádřila k aktuálním událostem. Vážení, víte, že byl dneska první den školy? (Baví mě být trapná, ha ha.)

Byla jsem tam jednou. Tak jo, to by stačilo. Už tam nechci.

Ne, vážně, nemám nic ani tak proti té škole, ale proti tomu, že musím vstávat o půl sedmé, v sedm nastupovat do tramvaje, (která dneska prostě NEJELA, ačkoliv jet MĚLA. Kvůli tomu jsem se tu hodinu cesty plahočila naprosto sama. Fakt to nebylo vtipné, vážené MHD.)

A taky, že jsme na chemii chytli tu největší čubku, jakou jsme mohli.
(Pardon pokud někoho pohoršuje můj slovník, ale proč předstírat, že to slovo minimálně třicetkrát denně nepoužiju.)

Ale máme dvakrát týdně našeho american daddyho Natea (kterého samozřejmě budeme oslovovat Mister Crighton a vůbec nám to nebude připadat divné), a naše třída získala grant na 19 000 euro za což pojedu do Turecka a Francie. Možná. I tak je to velmi pěkné.

A abych tady třeba už dala ten obrázek, že jo.

Obi-Wan Kenobi, mister Jedi ze Star Wars. Jinak je to Bůh a můj (náš s Obamou) otec. A Bradford je náš starší bráška a jeho velevážený synáček. A Obi je prostě dokonalý.

Což samozřejmě není tak jednoduché zachytit (že já si vždycky vyberu ty nejdokonalejší co můžu, fakt, a ještě s vousama) ovšem já se o to přesto pokusila.

Pokloňte se, váš dokonalý Bůh přichází.
("Táto, na scénu!") ↓
Anime manga