Červenec 2009

I've been inclined...

12. července 2009 v 20:12 | Leia iablo |  Moje kecy a úvahy
...Bum bum bum!!

Víte, já vždycky hrozně neměla ráda tábory. Jako malá jsem byla ještě asociálnější než jsem teď a nenáviděla jsem ty 'debilní hry', co tam hráli a spoustu cizích děcek, a to jak se pořád snažili abychom něco dělali, a ještě k tomu společně, nedej bože v týmech, a ještě soutěžit!

No, a po letech jsem přehodnotila názor a rozhodla se jet na English Camp, který vede náš Nathan z English Clubu... tedy, samozřejmě myslím profesora Crightona ("Come on, it's only in school!" "Tak fajn, Nathane, byl bys tak hodný, a přinesl mi prosímtě z kuchyně nějaké šálky?" "...What? Slower, slower!") - no jo, s tím už jsem se dostala k zážitkům z campu. A proč vlastně ne.

Na celém campu byly nejhorší dvě věci.
Cesta tam, kdy jsme s Obamou vůbec nevěděly co nás čeká, v tom autobuse mlčky zíraly z okna a pozorovaly jak se všichni vesele znají a baví a byla to příšerná krize.
Druhá nejhorší věc je, že už skončil.

Momentálně přecvakla ručička na hodinách na osm, což znamená, že v tuto chvíli bychom se nacpali do jídelny, ve které předtím jedna z chatek odklidila stoly, a tančili a zpívali s Kevinem, kterého jsem se nestihla zeptat, jak dlouho už tu žije, protože mluví dost dobře česky, sledovali bychom scénku s Heidi, neeejrychleeejšííí a neejsilňejšíí a neeejstatečněější ženou v céélém Fínsko, spolu s nechutným Lukem, Nathanem v růžovém tričku nebo Bořkem, který se ve skutečnosti jmenuje Přemek, pak poslouchali ukecaného Otu jak vypráví o svém životě a dává nám podněty k přemýšlení. Poté bychom se uchýlili na chatičkování, kde bychom správně měly probírat Otovy filozofické a náboženské otázky, ale místo toho si stěžujeme že máme hlad, a taháme z Lucy informace o jejím životě s Nathanem. Pak se vydáme na druhou večeři, kde se vyhýbáme Otovi, který je tak moc ochotný a milý, až je to občas děsivé, kde učím Nathana česky ty nejtěžší věty co mě napadnou (viz ten začátek nahoře) a kde pak sadisticky pouští do všech kdo se naskytnou elektrický proud, který my s Obamou rázně odmítáme, až se nakonec rozhodně že se nás dvacet spojí za ruce a Nate do nás ten proud pustí najednou, přičemž já se málem složím strachy, protože vedle mě si stoupne Luke, a s tou jeho příšerně těžkou prackou se fakt bojím, že mi rozmačká ruku. Ovšem nic z toho se nestane, a my jdeme ven na houpačky, kde zase potkáme Nathana a přemluvíme ho, ať nám na houpačce ukáže stoosmdesátku...

Teď jsem spojila pár zážitků z celého týdne do jednoho večera, ale můžete si z toho udělat představu. Bylo to skvělé. Chci zpátky. Nechci trčet další měsíc a půl doma, protože z té nudy tady se zblázním.

A chci si tady strčit písničku, kterou jsme zpívali a která se mi vybavila, protože tam chci stát a falešně ji vyřvávat, stejně jako všichni ostatní.
Takže tady je.

Sweeeeet Caaaroliiine, BUM BUM BUM!!
Good times never seemed so good!
Anime manga