Leden 2009

Pohádka

25. ledna 2009 v 19:00 | Leia |  Vlastní
Ehm, jo, konečně.

Víte, kolik to chce odhodlání? Už jenom ta představa, že tu budu všech těch...(ehm.) Všechny ty obrázky dávat, a nastavovat, aby fungovaly jako odkaz, pak kontrolovat., jestli to odkazuje správně, nervovat se, že písmo jako odkaz být nemá, a... a vůbec.

Navíc mám zítra soutěž z angličtiny, deset nádherných témat (Příroda, počasí a problémy s životním prostředím - tak jsem jim tam hezky vylíčila, jak by byla Země bez lidí nádherná.) které jsem dneska ráno dopsala, a přirozeně je neumím, navíc jak se znám, se tak rozklepu, že nebudu vědět ani jak se jmenuju, a řekni jim tam možná "Ye-yeah." jako dva roky zpátky. (Já té učitelce říkala, že tam prostě NECHCI. A ono to vůbec nepomohlo.)

No jo, no jo.

Příběh vám budu vysvětlovat v průběhu. Tedy, nejdřív, je chudý zámek.


V chudém zámku žije chudá královská rodina - král s princeznou, a mají jen jednu služebnou, skoro hluchou a slepou. (Tady na mě kámoška vybafla s otázkou, proč má ta princezna push-upku. Se prostě chce líbit, ne?)

No, aby se dostali ze své nepříliš dobré finanční situace, rozhodne se král provdat svou rozmilou dcerku. Do hradu tedy přijíždí princ. (Takový slaďoušek, jo, já si prostě pod princem představím tohleto xD)

Princezna zjistí, že nemá punčochy k šatům, proto pošle komornou na půdu, aby nějaké přinesla.


Eeehm, no, teď jsem měla takový obrázek, jak komorná jde na půdu, stála na schodech u velkých dřevěných dveří, jenže jsem ho velice neprozřetelně nenaskenovala, takže si ho domyslete, a jedeme dál.

Komorná se tedy vrátí, ale vzhledem k tomu, že sotva vidí, si nevšimne, že jaksi přinesla ponožky nestejné.

Princezně se to nezamlouvá, z toho plyne, princezna se zlobí. (Začínám mluvit jak v zápisech.)

Dvě verze, nevěděla jsem, jak to bude chtít.



No, a teď by se to opakovalo. Pošle kmotru zpátky do věže, ona tam jde, a...

... a dál už to neznám, takže to by bylo všechno.

(Já s tím nadělala, co?)


leia, the pattern-pupil.

20. ledna 2009 v 16:37 | Leia, po dlouhém dni konečně doma (i když se tu stejně jenom pořád nudí.) |  Ostatní
Ano, já, vzorná studentka.

nejen, že neustále dávám pozor v hodinách (ha ha), zvláště v angličtině (ha ha ha), nikdy neobtěžuju ostatní žáky při nabírání nových informací (ha ha ha ha), a ještě se dobrovolně hlásím na všechny soutěže v okruhu padesáti kilometrů (ha ha... no, dobře, necháme té ironie.)

Dneska jsme psali pololetku z matiky (jestli budu týden nevnímat, nepovedla se, s čímž počítám, ale jsem si jistá, že podmínky u jednoho lomeného výrazu mám dobře!) a učitelka nám neprozřetelně nechala zadání. Polovina třídy to začala řešit, já držím filosofii Rona z Harryho Pottera, proč procházet písemku ještě jednou, když ji už mám napsanou, takže jsem se ke spolužákům nepřidala, naopak se těšila, jak si svoje zadání hezky v klidu rozcupuju na kousíčky.

Což jsem také v průběhu hodiny angličtiny udělala.
A nebyla bych to já, kdybych ty papírky nechala osamocené ležet, tak jsem se rozhodla, že je spočítám způsobem, že na kadý napíšu číslici, půjdu od jedné do... do počtu, chápeme?
Z hodiny angličtiny vím kulové.
Z toho co mělo být na písemce ze Španiny, kterou jsme psali minulý týden, taky.
Nemluvě o ZSV.

Před spolužakčou, která se beznadějně chytala za hlavu, mezi čímž se mi to pokoušela vymlouvat, a nakonec si to spočítala fyzikálně (Já: "Já to dělám ručně, a ty fyzicky." Kámoška:"Fyzikálně." "Vždyť to říkám, já to dělám fyzicky a ty fyzikálně.")
No, ale...
Kdybych měla lepší skener, vidíte je líp.

Je jich přesně 446.

(To byla jenom taková kulturní vložka, příště přijdu s něčím zajímavějším, fakt.)

Umírám.

16. ledna 2009 v 17:42 | Leia |  Vlastní
Ahoj.

Vím, že jsem slíbila pohádku, ale já už ji odevzdala, a jeden z obrázků jsem nestihla naskenovat, (a už pro tu ježibabu hnusnou nikdy nic neudělám, vyzkoušela mě v poslední minutě hodiny! A jenom proto, že jsem jí neřekla odpověď na nějakou jednu stupidní otázku ("Jak vlastně v dnešní době zní periodický zákon?" V duchu:"Co to k**** je?"), a odříkala jí tam skoro všechny kecy o nějakém supidním Mendělejovi, (které jsem si přečetla v rychlosti dvě minuty předtím) jenom jsem si nevzpomněla na nějaké prvky, co ten blb a ještě Bauner objevili, tak mi dá na vysvědčení za dvě! Není to nefér? Příště jí na všechny pohádky kašlu, ať si to laskavě kreslí sama!

(Ve skutečnosti můžu být s mými výsledky docela ráda za tu dvojku, ale proč si nezanadávat, když jsem mohla mít jedna.) Ale jo, tu pohádku vám tu někdy hodím.

Přidala jsem se k překladatelské skupině TNT - překlad mangy a anime, dělám editora a napůl překladatele mangy Absolute Boyfriend, (a udělám si reklamu, tak!) takže tady máte odkaz, a zkuste si nás nepodpořit. http://www.anime-manga.cz/

Ono to editorování je dost fuška, jsem si říkala, v pohodě, ne, vymažu nápis, napíšu jiný, jenže včera jsem dělala nějakých patnáct stránek asi tři hodiny, což se mé představě času nad tím stráveným zrovna nerovná. Ale když už jsem začala, budu se samozřejmě snažit dál.

Dneska jsem úplně otrávená ze školy, v češtině zkoušela, tak jsem si říkala, že budu kreslit, vzpomněla jsem si na Gömaruie a jeho nunchaky, a vzhledem k tomu, že měl spolužák jedny předchozí den ve škole, říkala jsem si, že svého milého elfíka nakreslím v nějaké extra cool bojové póze.
No jo, jenže spolužák si tím včera sice krásně zatočil kolem ruky, ale stál u toho jak solný sloup, a já si říkala, že to zrovna akční póza není. A co dělat jiného, než se ho zeptat?
Po deseti minutách, kdy jsem po oku sledovala, jak tam pojídá nějaký koblih, jsem zhodnotila, že sice není dostatečně důvěryhodný, ale nic lepšího k dispozici nemám, tudíž jsem vytrhla papír ze sešitu a hezky podrobně mu vysvětlila, že bych chtěla, aby mi řekl, jaká póza se k těm nunchakům teda hodí.
Když k němu papírek došel, asi pět minut do něho hleděl, pak odkudsi vydoloval prupisku, něco tam napsal, a poslal zpátky.
Já papírek nadšeně přijala.
Na druhé straně mého vkazu stálo: "Já ti to vysvětlím o přestávce."
Následovala série velice nepotěšených pohledů z mé strany, které okázale ignoroval. Tak fajn, vzkaz jsem roztrhala na pidi kousíčky, a pak si z toho udělala puzzle, z čehož sousedka v lavici málem chytala záchvaty. Pláče, ne smíchu.
Bezva, tak zazvonilo, já se otočím k jeho lavici, a on si vesele kráčí na druhé straně třídy ke dveřím a ven.
Začínal mi pořádně lézt na nervy.
Ke konci přestávky se vrátil, já na sebe velice nenápadně upozornila ("TOME!!!"), a on se teda uráčil přijít, přičemž mi nezapomněl dát najevo, že na mě totálně zapomněl.
"No, takže?"
"No, takže s tělem nic neděláš."
"Jak nic neděláš? Nemůžeš jenom stát, ne?"
"Jenom stojíš."
"To je pěkně debilní."
"Hm."
Po tomhle duchaplném rozhovoru se vzdálil zpátky do lavice. Já, pořádně nasupená, zapadla do té svojí. ("To mi to sakra nemohl napsat na ten papír? prý 'Já ti to vysvětlím o přestávce', to je ***!"

No, ehm, to jen abyste věděli, že Gömarui nebude.

Mám u počítače nainstalovaný skener, bohužel ne nový, ale takovou velkou starou kraksnu, která ležela dva roky ve škříni. Ne, že bych nebyla ráda, jenom má tak lehce zvýšený kontrast a z hnědé dělá červenou. Ale proč ne. Něco jsem kreslila i ručně, tak vám to tu tak hezky nastrkám.

První obrázek který už tu jendou byl, nentokrát jsem ho vybarvila. Ten rezavý blonďák je Eiji, a nejlepší na tom obrázku je obočí toho ležícího (který je původně mimochodem brunet.)


Další taky ruce a pastelky, oba jsou tím skenerem tady, takže to stínovaání a barvy nejsou zrovna ideální.
Jinak to nalevo (s červenou čepkou) je holka, tzv. tomboy - angličani mají takový hezký výraz pro holky, co se chovají jako kluci.

Pak jeden výtvor ze školy, kámoška tam kreslila emo krajinku, tak já že nakreslím emo kluka. Nevěděla jsem co na pozadí, tak jsem tam nakreslila tu šibenici, další kámoška se nad to naklonila a ptá se "Proč tam máš tu gilotinu?"
"Ty vole to je dekorace."
Jenom abyste věděli, co to tam ten nápis na boku.

Pak jeden obrázek z Vánoc, tohle jsem nakreslila mezi pohádkou. Má to být Shinjitsu, obojí, já totiž původně, že ho nakreslím v několika pózách (on je chudák takový můj pokusný králík x), tak vznikl ten nalevo, pak jsem začala kreslit toho napravo, (vypadá divně, já vím) a on tak nějak náhodou zasahoval i do toho prvního, no. ( Malý papír, prostě.)


A pak dva výtvory tabletem, tenhleten kluk se nijak nejmenuje, ale připomíná mi Sasoriho. To kámoška ať jí nakreslí něco, co si může dát na plochu, a hrozně se jí líbil ten červenovlasý na prvním obrázku, tak jsem se o něho nějak pokoušela.
(Pozadí jsem někde šlohla. Chytře jsem mu udělala tuhle pózu a pak nemohla nic najít.)


A naposled páreček, můžete si vybrat, jestli na něho skáče, nebo padá.
Jinak to tričko je nejlepší, celý nápis je DON'T FALL (for me). Napůl kámošky, napůl můj výmysl.


To by bylo zatím snad všechno.
Mějte se.

Ho' dare ya'

4. ledna 2009 v 12:42 | Leia |  Vlastní
Už zase jdu jenom s jedním obrázkem. Víte, já jich má docela dost, vzhledem k tomu že musím kreslit tu pohádku, už mi chybí jenom jeden dostínovat a jeden celkově, ale chci to tady hodit naráz.

Vzpomínám si, (tak nějak neurčitě) že jsem tenhle obrázek začala kreslit jako někoho určitého, ale dokonale jsem zapomněla koho. Každopádně jsem si v průběhu kreslení vzpomněla na jeden můj starý obrázek, jmenoval se Don't Leave, byl tam malý elf a jeho matka, která se ho snažila zadržet, aby odešel do války. I když s mými výtvarnými schopnostmi to tenkrát vypadalo všelijak. (Až nastane ten pravý čas tak se dokopu k tomu dám tu odkaz, jenom jsem se teď rozkecala a docela mi to vyhovuje.)
No, ten kluk -

Teď jsem musela odběhnout, omluvila bych se za přerušení, ale vzhledem k tomu, že to budete číst vcelku, tak to nemá cenu. Ale připomíná mi to jednu část z knížek Řada nešťastných příhod, kdy v jedné kapitole na to batole vyjede 'smrtelně jedovatý had', v tu chvíli skončí kapitola a u další se autor asi na dvě stránky omlouvá, že musel náhle odejít, neboť byl pozván na čaj ke své známé, která nesnáší, když chodí pozdě, a navíc dělá výborné koláčky -
... teď mám pocit že dělám to samé, nevadí.

Kluk, teda elf se jmenoval Gömurui (já objevila jak psát přehlásky! Předtím jsem to kopírovala) - dobře, je na čase dát tu ten odkaz, takže tady je. Nevypadal krásně nevinně?
Tedy, Gömarui do té války odešel, jenže ho nepřátelé zajali a odvezli. Jemu se sice podařilo ze zajetí utéct, ale byl daleko a bez ničeho, takže začal krást, a když to bylo potřeba, zabíjet. Na ulicích taky ztratil svou milou tvářičku, a - to je teď můj vlastní vynález, hodným elfům se zbarví oči světle modře nebo zeleně, u těch mladých, u kterých se to ještě nerozhodlojsou teda tmavé, a u těch zlých se zbarvují rudě, popřípadě do barvy ohně.
Můžete třikrát hádat, jakou barvu má Gömarui. I když to samozřejmě uvidíte.

Vlastně hned.

Tetování na hrudi znamená Boj, to co mu visí na rameni jsou kovové nunčaky.
Jinak zapadá to stejného středověku, jako Shinjitsu.


A jak se teď dívám na ten starý obrázek, publikovala jsem ho minulý rok na Silvestra. Tomu říkám řádná změna, za ten rok xD


PF 2009

1. ledna 2009 v 16:57 | Leia |  Jiné FanArty
Tak nějak jsem si říkala, že jsem tomu přání moc nedala, tak tady máte do nového roku vlastnoručně vyrobené PF x)



(Risa Koizumi z Lovely Complex, a ty rádoby ohňostroje v pozadí mi daly zatraceně zabrat xD)

... a šťastnej novej rok.

1. ledna 2009 v 12:17 | Leia |  Moje kecy a úvahy

Tak co, lidi, jak jste si užili Silvestra?

Já si tady momentálně tak hezky odpadávám nad klávesnicí, (ne, pět hodin spánku, mi fakt nestačí, děkuju pěkně), poslouchám si hudbu, zavřela jsem dveře, takže mě nedeprimuje, že musím do pondělka dokreslit ještě čtyři obrázky do pohádky, protože ty obrázky prostě nevidím, ani že tam po včerejšku a dnešku není zrovna vzorově uklizeno. Taky jsem moc nízko na to, abych se viděla v zrcadle, a musela se tak dívat na lehce nepovedený pokus barvení vlasů.
To Leia se totiž někdy v prosinci rozhodla, že by si mohla obarvit hlavu na zářivě modro. A vzhledem k tomu, že šetřila na dárky, si mohla koupit barvu až po Vánocích, což také samozřejmě udělala. Jenže né, ona nemůže věřit nálepkám na barvě ohlašujících, že se doporučuje si na hlavu první vylít peroxid, jí přece na hlavu chytne všechno.
Chytlo.
Jenom ne tak docela zářivě modře.
Tatík mi říká žába, brčál nebo žabinec, z toho si můžete udělat obrázek, jakou krásnou barvu na hlavě asi mám.
Příště poslouchám cedulky a zkušenější kámošky. Příště kupuju velkou zásobu peroxidu, i kdybych měla riskovat, že budu týden chodit s blonďatou hlavou. Což o to, třeba bych byla IN. Takhle mám jenom zhroucenou představu o svíticí modré, a "Kvak!" pokaždé, když projdu obývákem. Fakt povzbuzující.

Víte, je tak hrozně uvolňující sedět za počítačem, ťukat tenhle článek, říkat si, co všechno bych měla za další čtyři dny stihnout a zároveň si plně uvědomovat, že ty čtyři dny zase prosedím za počítačem, knížkou, televizí nebo čímkoliv podobně neužitečným a budu si stěžovat, že se nudím. A přitom bych mohla třeba počítat příklady do matiky! (všechny poučky se stihly vypařit), do fyziky! (zapomněla všechny vzorce), opakovat si španělštinu! (po čtyřech týdnech bez ní neví ani slovo), dělat si test, který si vytiskla jako přípravu na PET, anglický certifikát! (i když by vám teď anglicky možná tak popřála hezký nový rok), přepsat ručně slohovku, protože češtinářka ji nechce na počítači! (Od posledního školního dnu nic ručně nenapsala a nechce vidět, jak to bude vypadat) přečíst Květy Zla! (Za dva měsíce jedna báseň, tomu říkám pokrok) nebo se pustit do Jámy a Kyvadla (přečetla čtyři povídky z patnácti za ty stejné dva měsíce), kreslit zámek do pohádky (hlavně že naštvanou princeznu má dvakrát) popřípadě se dokopat k tomu vyjít ven a koupit potkanovi něco k jídlu, protože chudák nemá na Nový rok co jíst (kdyby se nezapřísáhla, že do pondělka nevystrčí nos z domu) nebo něco tak, s tím výčtem by mohla pokračovat do nekonečna, (kdyby sotva nedržela otevřené oči.)

Mám takový zvláštní pocit, že jsem vůbec nenapsala to, co jsem původně napsat chtěla. Stane se.

Ještě na první den roku 2009 něco pro zasmání - FF VII - Snowball Fight. One-winged snowman nejlepší x))

fuji

Jinak vám všem přeju krásný nový rok, co nejdýl dodržená předsevzetí a všechny ty ostatní kecy, co se vždycky přejou, já na to nikdy moc nebyla.
Anime manga