Prosinec 2008

Shinjitsu the Saviour

22. prosince 2008 v 20:48 | Leia |  Vlastní
Zdravím.

Ten nadpis, pamatujete si z předchozího článku, já toho svého zabijáckého fešáka pojmenovala Shinjitsu, a to znamená důvěra a upřímnost, a víte, jeho zaměstnavatelé (zmiňovala jsem se že je nájemný vrah?) si z toho hrozně rádi dělají srandu, a říkají mu Fujitsu (=přesný opak, nedůvěra).
Já mu totiž chtěla vyhrabat nějaké takové hrozně kreativní jméno, jenže mi to Fujitsu připomíná Siemens, tudíž jsem ho tak krásně ironicky pojmenovala Shinjitsu, víte? Navíc mi ukažte, kteří rodiče by svého drahocenného syna pojmenovali Neupřímný, protože oni přece nemohli vědět, že se z jejich synáčka stane vrah, že.

A samozřejmě vám o něm vyprávím, protože jsem ho znovu nakreslila, on je taková hezká postava, já totiž nemám žádného záporáka, a on je mi takový hrozně sympatický (...to by asi záporáci být neměli, co?) no, a prostě už když jsem ho čmárala tou prupiskou tak jsem si představovala jaké bude mít krásné šedé vlasy a oranžové popruhy, jenže jsem si ho pak zasituovala do středověku a nějak mi došlo že by se mu to na oranžovo asi barvilo celkem blbě, a ještě by byl tak extra nenápadný, tak jsem to změnila na takové akční zálesácké barvy.

Já se nemůžu rozhodnout, jestli to je lepší vybarvené, nevybarvené, s pozadím nebo bez něho, takže si to sem dám všecko a bude.

Jako první přirozeně lineart, oni mají všechny moje postavy v základní fázi takové prázdné oči až mě to děsí xD


Jinak ta slečna, to je náhodná kolemjdoucí, on s někým zrovna bojoval, zaběhl do uličky a ona tam šla, tak si před ní tak hezky galantně stoupl, aby s ejí nic nestalo, pak porazil ty co po něm šli. Ale nečekejte z toho žádnou doživotní lásku, tohle není Cloud, Shinjitsu ji sbalí, vyspí se s ní, a půjde dál, tak!

Ehm, vybarvená verze bez pozadí:


Hlavně si povšimněte jeho Mako očí. (FF fanatici mě pochopí, ano.)
Jiank tady jsem byla nucena opustit ty krásné veselé byrvy, co jsem si vysnila, rvalo mi to srdce.

S ukradeným a předělaným pozadím: Povšimněte si ponuré atmosféry.




A poslední je překvapení XD:


You wanna fight wit' me?

18. prosince 2008 v 17:14 | Leia |  Vlastní
Dneska je příšerný den.

Krize.

Apokalypsa.

Konec světa.

Říkejte si tomu jak chcete.

Škola začala celkem normálně, měla jsem na devět, došla do třídy, nudila se v češtině... a začala kreslit obrázek.
Původně jsem jenom zkoušela nějakou pózu, nakonec z toho vyšel můj nový OC, pojmenovaný Shinjitsu. Ten je dole, narvu sem všechy obrázky, co vznikly.
No, nakreslila jsem ho jednou, a pořád se nudila, tak jsem ho nakreslila podruhé, v jiné póze samozřejmě. Kdybyste se dívali na tu hvězdici, (ano, je to hvězdice, to v ruce a na zádech) a ty divné háky na popruzích, tak je to nájemný zabiják v mém fingovaném středověku, který vznikl s ním.
No, v chemii jsme psali, já to měla docela rychle, tak jsem si ten sešit vytáhla, dostínovala druhý obrázek a začala kreslit třetí. Učitelka si toho všimla, ("Lenko, co to tam pořád kreslíš?"), ona je to taková stará ježibaba, ze začátku na nás byla fakt hnusná, teď je hodnější, ale jako ježibaba vypadá furt, a ani neomládla. No, stoupla si nade mě, chviličku se na mě koukala, a pak "Kreslíš ráda?" Já ze sebe vypotila takové "Hum," ačkoliv teda bylo jasné, že to je souhlas. A učitelka "A nechceš mi nakreslit pohádku?" Já: "Hum??!!" A ona od té lavice už odcházela "Já ti to řeknu o přestávce."
Já přejela vyděšeným pohledem celou třídu, němě "To si ze mě dělá srandu!"
Celý zbytek hodiny jsem si říkala, že třeba zdrhnu, jenže mě těsně po zvonění zavolala ke stolu, takže jsem nechala věci opuštěné na lavici a se zoufalým pohledem směrem ke kámoškám vkročila do jámy pekelné.
"Takže, já podle toho budu učit, bych to chtěla naskenovat a pak jim to promítat, je to pohádka... musím ti říct, o čem je, dobře?"
"Hu-huh."
Tak jsem si vyslechla příběh o králi, princezně a slepé komorné, (jak mám asi kreslit slepou a hluchou komornou?!) kteří žijí na chudém zámku. Princezna se má vdávat, a pošle komornou na půdu pro punčochy, jenže ta nevidí a přinese každou jinou.
A tak tam jde znovu.
Toť vše.
V duchu: "Co se podle toho *** budou učit?"

Mezitím se do třídy nahrnul nějaký starší ročník, já si omámeně posbírala věci a vypadla na chodbu, kde čekala kámoška. Na tu jsem se málem zhroutila s něčím jako "Já chcípnu!" a celou historii jí odvykládala.
Pak jsem to po cestě do nejvyššího patra odvykládala ještě tak třem lidem.
Celý zbytek přestávky jsem seděla na okně, hlavu v dlaních, zatímco jsem k třídě, která si mě v podstatě nevšímala vedla monology typu "Já chcípnu. Já chcípnu. Pomoc! Já to nechci kreslit! ...Pohádku!!! Já chcípnu."

A aby toho nebylo málo, přišla třídní s anglickýma koledama.
Znáte takovou tu hezkou melodii, která hraje u vánočních dílů Toma a Jerryho? Je hrozně milá.
Tak tam měla remix.
Techno verze.
Jako bych už neumírala. Pak jsme byli nuceni zpívat o Rudolfovi, sobovi, který zachránil Vánoce.
To už si ze mě fakt dělali srandu.

No, ale aspoň jsem tam v nepozorovaných chvílích dokreslila Shinjitsuho, takže to tady ukončím, i když jsem ještě nepsala o dvou hodinách kruté nudy v biole a španině, matice, kterou totálně nechápu a o tom, jak se naše tramvaj srazila s autem.

Ale proč ne. Proč ne!
Fajn, tady jsou obrázky. Jdou postupně, jak jsem je kreslila.



A ani mi nemusíte říkat, že by se mu s těma hambálama na kahotech asi dost špatně hýbalo. Nějak mi to došlo.

Jinak původ nadpisu můžete vidět na prvním z těch obrázků, prostě se mi to k té jeho póze a výrazu hodilo.

School is booo~ring

14. prosince 2008 v 21:42 | Leia |  Vlastní
aneb Inteligentní titulky vedou.

Chtěla jsem tím tak nějak sdělit, že většina následujících děl vznikala ve škole.
A teď mě tak filozoficky napadlo, proč to tady vůbec dávám? Proč mají lidi tendenci svoje výtvory ukazovat, ať už jsou jakkoliv hrozné?

To jsou otázky, které hýbou světem, já vím. Ale mě to zajímá.

Dobře, nebudu se snažit filosofovat a radši okecám ty výtvory.
První jsem nakreslila před chvílí, (= ne ve škole, pochopili jsme?) ale přijde mi to takové zvláštní. Nemám nějak zvlášť výtky proti tomu jak jsem to nakreslila, což není dokonalé, samozřejmě že ne, ale ten obrázek by se mi docela líbil, jenom mi ti tři (Eiji napravo, mimochodem) připadají tak lehce... *odkašlání* přiteplení. Celé to, jak jsou blízko u sebe a ta póza, nedokážu si třeba představit kluky ze třídy že by si takhle jaktěživ sedli. A ještě se tak přiblble usmívali.
No nevadí.


Dalši už je teda ze školy, poslední dílo z mého Whatever sešitu číslo jedna, když nepočítám dvě stránky popsané texty. Už jsem stihla založit čWhatever číslo dvě, z toho jsou další dva obrázky.
Tohleto je zas náhodný páreček, já původně kreslila jenom toho kluka, jak se tam kouká nahoru (na zápis ze španělštiny, který jsem odstřihla) ale oni mi tam vždycky přijdou tak sami...


A tady jsem na chvíli opustila postavy (kdo je má furt vymýšlet, póza, oblečení, vlasy, počet... pfuh, to dá práce) a soustředila se na nápisy.
První Slim pocházející ze Slim Shady, (druhé já Eminema, kdyby se někdo ptal. Vždycky jak to někomu ve škole vysvětluju, čumí na mě jak na idiota, jako by to bylo něco divného nebo co). Zezačátku to vypadalo příšerně, pak jsem to nějak usměrovala a nakonec se mi to líbí.


A poslední, skupina, ve které Eminem je - D12. Ty názvy kolem nápisu jsou přezdívky členů, kříž u jména znamená, že jsou po smrti. Ten text dole, to říkávají na koncertech. Ještě nějaké otázky? Výborně.

Mimochodem, kdybyste na to nepřišli, stačí kliknout, a ono se to zvětší.
Díky za pozornost, mějte se.


Stmívá se, dětičky, do postelí.

12. prosince 2008 v 21:32 | Leia |  Moje kecy a úvahy
Kdybyste si nevšimli narážky v titulku, (ne, to jsem si po čtyřech hodinách nevšimla, že je tma)

právě jsem se vrátila z kina.

Z filmu Stmívání.

(Následující text obsahuje v podstatě celý obsah filmu z mého pohledu. Pokud se na to někdy chcete podívat, nečtěte to. Fakt ne.)


No.
Víte, mohlo to být horší.
Mohl to být High School Musical 3.
Hlavní hrdinka mohla být blondýna.
Hlavní hrdina mohl být upír.

... Počkat, on byl upír.

Že prý je tužka klasika

8. prosince 2008 v 18:38 | Leia |  Vlastní
Objevily se tady nějaké jisté komentáře o tom, že už nekreslím tužkou, takže jsem se k ní vrhla.
No, zas tak žhavé to nebylo, ale rozhodla jsem se, že něco zkusím, z čehož nakonec vznikl můj nový OC Jiro/Fujio/Eiji (to se tady slečna ještě nerozhodla, můžete volit, budu ráda, když to někdo rozhodne za mě. Možná.)

Takže v první verzi včera, neměla jsem použitelnou gumu, a ty fleky co má u nosu a u pusy, to byl pokus použít jednu hodně, hodně starou.

Další obrázek té samé osoby (Eiji/Fujio/Jiro, nezapomeňte hlasovat) jsem dokreslila při nudě ve škole. Líbí se mi ten koncept. Taky mě u tohohle napadlo, že by mohl být schizofrenik, ale po té flirty-boy povaze, co jsem mu vymyslela včera, by to moc neprošlo.

A poslední, slečna, co jsem kreslila spolužačce ve škole. Viděly jsme nějaký plakát s anime dívčinou jako reklamu na ples, a jí se hrozně líbil, tak jsem jí řekla, že jestli chce, tak jí to nakreslím.
Problém je, že já a copy art si fakt nerozumíme, tudíž se to nějak zvrhlo a ta slečna vypadá totálně jinak. Ale docela hezky. (S tou rukou nahoře jsem se *** zatraceně dlouho. A když říkám zatraceně dlouho, myslím tím zatraceně dlouho. Dokreslovala jsem ji ještě teď. A stejně vypadá hrozně.)




Musím říct, že na tom něco je. Na té tužce.

Come and visit your good friend Sweeney!

4. prosince 2008 v 21:44 | Leia |  Vlastní
Začnu designem, ten obrázek jsem taky kreslila včera, říkala jsem si, že když tady kolem žádná zima (ani láska) ve vzduchu není, tak si ji schválně strčím aspoň na blog, tak! Kupodivu to docela vyšlo i podle mých představ, (až na tatíkovu přednášku a názornou ukázku, že tu ruku bych tak mít prostě nemohl, že je to fyzicky naprosto nemožné a že jsem neměla zavrhnout kreslířské kroužky, do kterých mě chtěl dát. Já bych proti tomu nic neměla, jenom jsem nenašla žádný kde by se neaplikovaly i barvy a keramika a kdovíco ještě, a to není zrovna můj šálek čaje.) Jinak to původně měl být Matt s Claire, jenom se mi to tak zvrhlo, takže... no, mohli by to být oni, kdyby Claire tenkrát neunesli a oni si vesele vyrůstali jako velká šťastná rodinka. (Až na to že Claire nemá zelený oči. Takový drobný detail.)
Tady je ukázka, vzhledem k tomu, že jsem zimní design poněkud rychle vyměnila za Zacka.





No, abych tu neoxidovala jenom tak mě asi před dvěma hodinama napadlo, že bych zkusila semi-realistický portrét, že to vypadá hrozně hezky, teda když to někdo umí. A tak jsem se s tím ty dvě hodiny štvala, (vlasy! Já nesnáším vlasy, hnus! Všichni dohola, a povinně!)
Původně mě napadla Nayumi, ale nakonec jsem z toho udělala jakousi libovolnou slečnu a jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo.

A ještě vám tady musím přidat písničku, co se mi z soundtracku Sweeneyho Todda, který poslouchám celý odpoledne, líbí nejvíc - Epiphany. (To taky ten nadpis.)
There's a hole in the world like a great black pit
And it's filled with people who are filled with shit
And the vermin of the world inhabit it.
But not for long...

They all deserve to die...!

(No, to nebylo zrovna hezký zakončení, ale mně se ta písnička prostě líbí. Je taková... zvláštní. Taková procítěná. Dobře, já to radši už nebudu komentovat.)
Mějte se.

Šedesát, he~ Leia's gone craaazy

1. prosince 2008 v 14:46 | Leeiiaa |  Moje kecy a úvahy
Kdesi tady bývala rubrika O mně, ale já jsem tak lehce mimo, vidím rozmázle, divím se že čtu, a hrabe mi, takže ji nehledám, hehé. (Nehulila jsem, děkuji za optání. Ne, fakt ne!)

Ukradla jsem Laurittce řetězák, bude nepochybně zajímavé ho vyplňovat, když ani pořádně nevidím na klávesnici, (tak mě napadá, co to se mnou sakra je?)

Šedesát otázek, ano, pojďme si užít.
Anime manga