Říjen 2008

Pissed off

27. října 2008 v 12:24 | Leia |  Vlastní
Nesnáším výpadky blogu.cz. Totálně je nesnáším. Vždycky, když najedu na hlavní stránku, a čtu tam, jak je to tady úžasně, nepřekonatelné, cool, naprosto bezvadné a bez chybičky, mám chuť nakopat celému blogu.cz prdel a založit si ten blog někde jinde.
Jenže na to jsem moc líná, takže jenom nadávám a říkám si, že to jinde bude ještě horší.

Jinak se tady už od včerejška snažm zveřejnit řetězák, a samozřejmě mi to nejde, že, proto ten výlev nahoře. Říkala jsem si, že to zkusím z vedlejšího počítače, to posledně pomohlo, ale ne. Ne, proč by měl nějaký počítač ten článek zveřejňovat, co? Takový zbytečnosti. Pf.

Tak jo, mám pár obrázků, u kterých doufám, že zjistím, jak je přeměnit na odkaz, takže tady jsou.

První, dneska na iScribblu jsem si vzpomněla na nějaké své staré OC, za prvé je to Takeshi Motara, je to dokonce první obrázek, který jsem na blog přidala (přesně tady).
Udělala jsem mu poněkud větší nos, ale snad to Takeshi překousne.
(Klikněte pro zvětšení. Tu větu jsem si chtěla tak napsat :) Platí u všech, mimochodem.)



Pak Akeri, nejspíš druhý OC,k terého jsem kdy měla. Taky jsem měla hezký zvyk dávat jim barevné vlasy, takže po modrém Takeshim je Akeri pro změnu zelený.
Taky jsem ho poněkud omladila, nevadí.

A teď už jenom poslední obrázek ve dvou verzích, říkala jsem si, že bych na něčem mohla fakt zapracovat, a jelikož jsem poslední dobou tak lehce ujetá na páry, (za to může genitální období, dámy a pánové, ne já), vznikl obrázek pojmenovaný In the Class.


A dokončená verze, pozadí jsem zase ukradla nějaké šikovné slečně na DeviantArtu, čímž se jí také ospravdlňuji. Já jsem totiž na kreslení čehokoliv mimo lidí totální patlal.

To by bylo prozatím vše. Stejně jsem chtěla jenom zkusit, jestli se uráčí mi to zveřejnit x)

Týden volna! = Svět se zbláznil

25. října 2008 v 10:02 | Leia |  Moje kecy a úvahy
Heyo.

Už nadpis tak nenápadně oznamuje, že se věci mění. Nebude škola! Nebudu muset každý den počítat rovnice na pět řádků s mnohočleny a úlohy na zrychlení!

... Tedy, vlastně budu muset, protože učitelky si myslí, že bychom se bez hromady úkolů doma zbláznili. To víte, že jo, už dneska jsem celá na prášky z toho, že neuvidím chemikářku s její barevnou helmou na hlavě a hydridama, matikářku, která každý den nutně musí probrat nové učivo, jinak by se jí zhroutil svět, a učitelku na konverzaci z angličtiny, která to svoje R cpe i tam, kde byste si nikdy ani nepomysleli, že může být. Ti všichni mi už teď moc chybí. Ale já to nějak překonám. Přes těžká období se člověk musí přenést, že ano.

Jinak zrovna včera před španělštinou nám jeden spolužák poskytl hezkou větu na popis celé naší školy, oni nám totiž příští týden budou vyměňovat okna, takže se vyklízely třídy, tudíž jsme přišli do španělštiny a lavice s židlema byly nahromaděné u levé stěny, jinak pusto prázdno. Po deseti minutách teda dva kluci ze třídy, že půjdou něco zjistit, tak jsme čekali. Po dalších přibližně deseti minutách se jeden z nich vrátil, a spolužačka na něj "Tak co jste zjistili?" On si jí s velice vážným výrazem prohlédl, otočil se směrem ke dveřím, a prohlásil: "Už to jdu zjistit."

A to tak nějak vcelku vystihuje celou školu. Učitel potom přišel do třídy a po úvodním "Oh my god!" začal něco velice zaujatě španělsky. Tak jsme si sedli do hloučku, a pomalu se prostřídávala úloha překladatele, většinou po tom, co se ho někdo zeptal na něco španělsky, tak to schytal, že mu rozumí. Já se velice hezky uvedla, když jsem se ho suveréně, a dokonce bez chyb zeptala, jestli má manželku a děti, takže věta "Tienes hijos? Y mujer?" se stala nejpropracovanější španělskou větou hodiny, když nepočítám našprtané fráze. Tedy z naší strany, on si jich povykládal celkem dost.
Navzdory tomu jsme se dozvěděli pár zajímavých informací, třeba odkud je, kolik mu je let, (což jsme asi deset minut počítali od jedničky, až nás u čtyřiceti jedné zastavil), že žil několik let v Americe, v Česku je od září, a tak. Komunikace ovšem probíhala lámanou angličtinou, španělštinou, a češtinou - to když jsme se ho snažili něco naučit, (a po dvou měsících jsme se s ním dostali ke hlásce ř), což nakonec skončilo u sloves střílet, poslouchat, a slově pěkný. Zajímalo by mě, jak tohleto zkombinuje. A taky pokaždé, když se na něj podívám, přemýšlím, jak se tady v Ostravě domluví třeba v obchodě. To musí být hezký zážitek.

Rovněž si tento pátek vybrala naše fyzikářka s tím, že nám v pondělí oznámila, že budeme psát písemku na celý sešit, no a co, že jsme totální lamy, a nikdo to nechápe. Tudíž jsem se na to, jako správná lama, každý den poctivě učila, a ve čtvrtek jsem se odhodlala strčit to do ruky někomu, kdo tomu rozumí, ať mi to třeba laskavě vysvětlí, (když jsem pohořela u všech členů rodiny.)

První přišla na řadu jediná kámoška, která ve třídě seděla, tak jsem jí to strčila, jestli to umí vypočítat. Ona, že neví, ale zkusí to. Po deseti minutách, jsme se dozvěděly, že jsme dvě, co to neumí, tak jsem se přesunula k právě příchozí spolusedící, s tím, jestli to chápe. A ona, že chápe ty složitější, ale tyhle ne. Ale... že to zkusí.

Po dalších deseti minutách jsme tedy zjistily, že jsme tři. Co naplat, je tady poslední možnost, náš třídní matematický expert, (který má mimochodem nejúžasnější mikinu na světě) za kterým jsem stejně měla v plánu jít. Pravda, mohla jsem se uvést trochu líp, než tím, že jsem mu vrazila učebnici do ruky se slovy "Vysvětli mi fyziku," ale na tom nějak nesejde. On inteligentním "Co?" reagoval. Tak jsem mu ukázala na první příklad, s myšlenkou, že když mi celý měsíc všichni tvrdili, že je to stupidní, tak mi to aspoň on dokáže vysvětlit. Setkala jsem se ovšem s něčím, co jsem nečekala. Větou "Tohle vypočítám z hlavy, podle vzorce ti to nevysvětlím," mě přiřadil inteligencí někde k červům na školním pozemku, a když jsem se ho pokusila přesvědčit, zatloukl mě ještě hluboko pod ty červy.

Ironie je, že přestože jsem to vůbec nepochopila, a i když jsem měla v plánu se to celé odpoledne učit, tak jsem se na to velice solidně vykašlala, tak s tím, že jsem si na ruku načmárala vzorce, (ještě teď lehce viditelné), mám z té písemky, která obsahovala dva příklady, (ta baba zatracená nás tak stresovala, ještě si přijde o patnáct minut pozdě!), pravděpodobně za jedna.

...Svět se zbláznil.

Řetězák, učiněná krása.

17. října 2008 v 14:34 | Leia, zmrzlá, poslední dobou věčně vytočená a zdeprimovaná, Diablo |  O mně
Tak abych se zase ozvala.

Laurittka mě velice, ale opravdu velice, převelice potěšila, když mi odkázala tento nádherný a okouzlujicí řetězák. Tak tedy prosím, jsem totálně vyždímaná ze školy a z tý kosy venku, mrznou mi uši, ale náhodou, se natolik zlepšujeme ve španělštině, že jsme poslední hodinu pátrali jenom pět minut, a ne třicet, co to těmi papíry sakra máme dělat. Ano, a to se počítá, dámy a pánové.

1) Jmenuj tři věci, které by sis sebou vzal/a na pustý ostrov:
Já bych se osobně pustým ostrovům raději vyhýbala, a kdybych tam měla skončit, pochybuju, že by se z nebe snesl můj anděl strážný, abych si napsala seznam věcí, které bych laskavě chtěla dovést.

2) Který člověk tě v životě nejvíc ovlivnil nebo stále ovlivňuje?
Rodiče, brácha?


Hlášení ze záhrobí

11. října 2008 v 15:49 | Leia |  Vlastní
Ne, dobře, ještě žiju.

Moc toho celkově nemám, ani na psaní, ani na ukazování, ale jenom abyste věděli, že na to tady úplně nekašlu. (Ještě ne.) Kdybyste věděli, kolikrát mě napadlo napsat článek. Hodněkrát. Jenže jenom napadlo. (A tak je to u mě skoro se vším.)

Docela nám dávají zabrat ve škole, (ani nemám čas v hodinách kreslit, co to?) hlavně matika a fyzika, každou hodinu nové učivo, no haha, já ještě ani neumím to předchozí, a to jsme ho brali někde v minulém školním roce, a to jsem to taky nepochopila, (pro ty co by o mých slovech pochybovali, tak ta velká krásná 5 z písemky mi na vysvědčení dost nehezky zkazila průměr) prostě paráda. Ve španělštině do nás hustí spoustu slovíček, a časování sloves, a průběhový čas, a to ještě máme jednu hodinu španěla, který přirozeně neumí česky, i když jsem ho na obědě slyšela říct kuchařkám "Dobrý den," to se prozradil! Jinak asi deset metrů před tím, než jsme se k těm okýnkům dostali, si za mě stoupnul, (místo jiné osoby, co tam měla stát, a které bych nejradši vrazila loket/koleno do břicha/určitých míst, vyberte si) a vedli jsme takovou skvělou konverzaci, já: "Buenos días." On: "Buenos Días. Que tal?" Já: "Bien." No, prostě jsme si fakt hezky pokecali. Pak za ním přišla naše španělštinářka, něco s ním rozprávěla, a já si potom sedla s obědem a holka ze třídy na mě "O čem mluvili?" Hmm, já jim z té španělštiny fakt moc rozuměla. No nic.

Mám pár výtvorů z Iscribblu, aspoň něco. Taky mám nový účes, tak hezky to úplně ošmikané nakrátko, takže když si každé ráno patlám na oči řasenku, abych aspoň nějak vypadala jako holka, málem si je vypíchnu, a to tu řasenku mám všude kolem, jenom na řasách ne, nevadí, že. Jo, jo, už jdu k těm kresbám.

Jinak lehký edit, přidala jsem tam dolů verzi posledního obrázku s pozadím ukradeného z googlu a upraveného ve photoshopu a tak různě.

První je takový tribut ke Snoop Doggovi, jak jsem na něj byla v Praze. Původně jsem chtěla nakreslit tu hlavu jakože celou, ale třičtvrtě hodiny jsem se prala jenom s tvarem obličeje, pak jsem dokreslila pusu, a vypadalo to jako všechny druhy opic dohromady, ale Snoop zrovna ne, tak jsem to velice chytře vyřešila tím nápisem, který je samozřejmě velice propracovaný a kreativní.
(Zbytek v celém článku.)
Anime manga