Září 2008

Tupac Amaru Shakur: Immortal Smile

28. září 2008 v 9:13 | Leia |  Vlastní
Tohle bude rychlé, nebojte. Ale neméně důležité.
Ráno jsem se stavila na IScribblu, (protože jsem se zase probudila brzo, jednou kvůli tomu, že nemůžu dýchat, pak mám žízeň, jindy mám hlad... to je k nezaplacení, fakt.) a napadl mě velice těžko uskutečnitelný nápad, že nakreslím Tupaca. Nedávno jsem totiž narazila na film o něm, Tupac: Resurrection, a hrozně se mi líbil, bylo to udělané tak napůl jako dokument, a bylo to hrozně zajímavý, on to musel být skvělý člověk. Škoda ho. Ale co se nadělá.
Abych se dostala někdy ke konci, říkala jsem si, že ten obrázek dopadne hrozně, ale kupodivu to tak hrozný není a já jsem na něj docela pyšná. Takže se s tím musím hned pochlubit.
Jenom tak pro zajímavost, kreslila jsem to něco přes hodinu, podle obrázku, na který jsem jak opička co dvě minuty překlikávala, a nejdýl mi zabraly ty oči, se kterýma stejně nejsem moc spokojená, protože se těm Tupacovým vůbec nepodobají, ale v konečném výsledku to, chválabohu, nejde moc vidět.
Jinak má Tupac krásný úsměv, který jsem mu zruinovala. Taky škoda.
Dokonce bez perexu a v plné velikosti. Tak moc jsem na něj pyšná, ano.

Some stuff

27. září 2008 v 16:00 | Leia |  Vlastní
Hey hey, how you're doin'?
...(už z té angličtiny blbnu. Nejenom, že pořád poslouchám americký slang, ale ještě mám osm hodin angliny týdně ve škole, a začíná mi z toho pomalu ale jistě hrabat. Kdybyste někdy v Ostravě potkali holku, co vypadá totálně mimo, má velký sluchátka na uších, a pobrukuje si nesrozumitelné anglické slova, vězte, že to jsem já.)
No, mám zase pár obrázků aby to tady neumřelo. Když nám na celé dnešní dopoledne vypli internet říkala jsem si, že bych se třeba mohla podívat na Však Uvidíš a taky po dvou měsících něco napsat, jenže to ztroskotalo už někde u toho nápadu. Takže jenom pár čmáranic a hloupé kecy.
Taky se musím pochlubit, jak hrozně milou a ochotnou máme chemikářku, když nám zadala přibližně dvacet pojmů (třicet devět, já je spočítala!), na které jsme koukali, jako bychom spadli z višně, s tím, že je máme všechny dávno umět, a že z toho za týden píšem, a to se, prosím, ještě vychvaluje, jak na nás není hrozně hodná, že nám to vůbec oznámí. Mohla by nám ten test přece dát rovnou z fleku, jak to měla v plánu!
No nic. Nebudu přece fňukat, že, jsem už středoškolák. (Vraťte mě do školky, nebo aspoň do první třídy!) Což se taky tak lehce podepisuje na jedné kresbě dole, u které bych na DeviantArtu byla nucena zaškrtnout Mature Filter.
Ale já nic, já andílek (s Aki-chanem víme svoje, co? XD)

What the hell, aneb Ta dnešní mládež!

20. září 2008 v 10:25 | Leia |  Moje kecy a úvahy
Zdravím.
Dneska mám v úmyslu zase nějaký plnohodnotný článek mých úvah. Říkám si, že už to tu dlouho nebylo, a navíc mám co probírat.
Takže.
Právě jsem prohlídla na jednom nejmenovaném seznamovacím serveru (co jim budu dělat reklamu, pche) profil nějaké patnáctileté slečny, a u nějaké fotky nebo někde tam byl komentář o kalbách a hulení a kdovíčem ještě. Což mi zároveň připomnělo jak nedávno tahal kluk ze třídy spolužačku na vodárnu a k jakémusi jeho kámošovi přes noc. A taky jak potkávám po ulicích holky/kluky co mají sotva patnáct a rádoby vznešeně si kráčejí s cigaretou v ruce. Nebo že by se mi vybavily ty tři nanejvýš desetileté slečny, které byly zmalované jako by se chystaly jít vydělávat jistým nelegálním způsobem, jenž jsem nedávno potkala v autobuse?
Říkám si, jestli do téhleté věkové skupiny vážně patřím. Posledně mě jeden známý taky tahal někam k němu na 'pařbu', a když jsem ho odmítla, bylo mi řečeno, ať nejsem asociální. Co je asociálního na tom, že si dovedu zábavu představit bez chlastu, cigaret, pokud možno ohmatávání s někým, koho bych nejspíš potkala první večer, to jsem nepochopila. Respektive - dobře, lehce nespolečenská (...dost nespolečenská) jsem byla vždycky, ale poslední dobou nemám nějak problém začít se bavit s lidma kolem, ve třídě, kdekoliv, a dokonce jsem i řekla klukovi o číslo, což mi před rokem přišlo totálně nemyslitelné. Teda, nějaké to 'udělám to' tam bylo vždycky, ale... ale.
Tedy, ale k mé (ne)společenskosti jsem se zrovna dostat nechtěla. Jenom bych ráda pochopila, co to s lidma mého věku je? Fakt není lepší zábava než 'drugs, sex, and'.... chlast? (Dobře, to mi torchu nevyšlo.) Nehledě na to, že je to zákonem zakázané. Což pro nikoho není vhodný argument, že ano, zákony jsou od toho, aby se porušovaly, a kdybych to prohlásila někde na veřejnosti, spadnu do nejhlubších hlubin samoty v rohu, zatímco by se mí vrstevníci domlouvali, kde uspořádají další chlastačku. Mně osobně ale nejde ani tolik o to, jestli si porušují zákon nebo ne, spíš o to, že ten, co to do toho zákona ve všech zemích světa strčil, pro to nejspíš měl nějaký důvod. I když se možná pletu, a on to udělal jenom z hecu. Na opilých a zdrogovaných dětech přece není nic špatného. Nemluvě o dospělých, vždyť cigarety a chlast by měly tvořit náš každodenní chléb!
...It's a sick world we live in these days.

Slowly dying

18. září 2008 v 17:41 | Leia |  Vlastní
Taky to vidíte? Pomalu začínám tenhle blog přeorientovávat do angličtiny. To budou mít náhodní návštěvníci radost.
Něco jsem zase nakreslila, a tak abych se taky ozvala tak to tady hodím. A chci se pochlubit s tím, jak dopadl Shia. Rádoby Shia. Každopádně je pod perexem i s výtvory ze školy.
Mimochodem ten název článků, to jen tak, že jsem se právě vrátila do školy, kde jsme měli od tří do čtyř tělák a před tím jsem se učili, a psali z chemie, na kterou máme totálně protivnou učitelku, a učili, a... že by ještě něco? No jasně, učili jsme se.
No nic, hurá na kresby.

Hey, I can still use my pencil

14. září 2008 v 18:47 | Leia |  Vlastní
Dlouho jsem se neozvala, ano, nebudu se vymlouvat na to, že bych vůbec neměla čas, já ho mám, spíš nemám co přidat. A když jsem si říkala, že bych mohla napsat zhodnocení na koncert Snoop Dogga, a) by to nikoho nezajímalo (což mě ani nenapadlo), b) se mi prostě nechtělo.
Říkala jsem si, že to tu zaktualizuju až dokončím jednu větší kresbu co mám rozdělanou, ale jak se vidím tak to bude trvat ještě tak půl roku, než ji dokončím, takže jsem ji naskenovala jak je.
Všechno pod perexem. Dneska ani nemám obrázek jako avatar, protože jsem na iscribble dost dlouho nepáchla, (ale pořád se dívám jestli tam náhodou někdo není, a on není, co na to říkáš, Aki-chan?)

Report in english

3. září 2008 v 15:04 | Leia |  Moje kecy a úvahy
Hi there.
This is gonna be unique article. You can see first reason - I'm gonna write it in english. All the thing. And I am never gonna to put a translation here.
For second, it is because it's actually first time I'll use this blog to write down my feelings, like about something that's happening to me but it's not funny. I don't even know why I am writing it here, I usually do this at DeviantArt, but since main reason for writing it there is english, it doesn't really matter, does it.
Why I am not writing in czech, hmm, let's see. It seems somehow easier to express the feelings in english to me, I don't know if they have better words or something, it is just that I like it more. Maybe it's that feeling that not everybody will understand, like only people who actually care will read it, cause which idiot would read stupid gibberish by unknown person in english, if they can do that in their own language somewhere else?
Ok, to the real thing. I was in my old school today, they even persuade me to stay for an biology class with our - what our, it is their! - class teacher.
I showed up the problem too fast, but who cares. You know I went to new middle school, right, and we were in theatre today. And at the pause I looked around me and had weird feeling, like I don't know anybody there - I was talking just with two girls sitting near to me in these three days - and I don't even know their names, I don't know, what class are they in or even if they are from my school! My friends (Wait, what friends? I don't even have there any) and I didn't gave nicknames to them just because they were walking slowly or had cool hairstyle. I saw one girl there, and I so wanted to poke into someone and say "Hey, look at that girl over there, looks pretty cool." or something, but there was just nobody I could say it to. But ok, it is like third day so it is normal to don't know anybody. And I was planning to go for my friends after it anyway...
And that's it. I came to my old school - not school, yet, just a playground near it - they welcomed me like really good, but I saw one girl I don't know sitting on my friend's knees. They introduced us, but it was like - What the hell? They have new friend and classmate at school and I don't even know it. But fuck it, am I supposed to be jealous or something?
They had two more classes and they persuade me to go with them inside school, like they wanna show me new aquarium and they want our teacher to tell me to stay, cause I didn't want to. And here was the weird feeling again.
I came to our - no, their - closets, and I saw it like, you know, lonely, I couldn't take off my shoes and put them in there, or let my bag there. It just wasn't mine now. And while I walked through the school, seeing faces I've seen so manz times last years, I suddenly felt like I don't belong there. It wasn't my school. I shouldn't even be there, walking through the halls, watching into other's people classes.
And there, where is my place? In school I don't belong to already, or in place I don't even know anybody and feel like total stranger?
Feels like I don't belong anywhere. I said it while being in my old school, and my friend was like "You're ours, of course you will always belong here!" but... I do not.
Anime manga