Duben 2008

Vykecávky apod.

30. dubna 2008 v 17:30 Ostatní
Zdravím.
Mám chuť se vykecat a obeznámit někoho s mými myšlenkami, a vy jste se stali obětí.
Posunula jsem se s Eirianem, jen pro informaci. Už mi chybí jen zakončení. Happy end, víte. Nebo možná ne. Zatím se to může překroutit jakkoli, poslední část ještě nemám. Bože, o kolik to bylo u Přítomnosti lehčí, když jsem konec napsala zároveň s nějakou pátou kapitolou a pak už ho jen upravila. Tady jsem ho měla taky, jenže konec se teď přesunul před konec a sice je v poslední kapitole, ale není to konec, víte? Ne, nevadí.
Taky tady napálím pár mých extra cool uměleckých fotek, jako například... tulipán. Mám ráda tulipány, připomíná mi to ten film Černý Tulipán, mají pěkné barvy a nevydrží ve vodě (no, to není tak docela důvod proč se mi líbí...)
A taky...
Strom. Ta fotka se mi líbí, nevím proč. Jedna ze záhad světa.
Am I coming or going? I can barely decide... I just drank a fifth of Vodka, dare me to drive?
No dobře, nepiju, a za volant by mě nepustili ani bez té vodky, ale mám tu větu ráda. A taky je to věta, kterou jsem momentálně slyšela.

Sweeney Todd: Let me have my revenge

22. dubna 2008 v 20:33 Vlastní
V nějakém článku jsem se zmiňovala o kresbě Sweeneho Todda. Tady je. Kresleno podle obrázku, který byl nejspíš použit na plakát. Nevypadá zrovna jako Johnny Depp, ale známe věrohodnost mých portrétů, že ano.
Taky bych chtěla oznámit, že jsem úspěšně složila příjimačky na školu a chtěla bych poděkovat každému, kdo mi držel palce, nebo popřál štěstí, nebo něco. Děkuju :)
Dost keců.

Pár novinek

19. dubna 2008 v 12:08 | Leia |  Vlastní
Zdravím, po dlouhé době. Nebo mi to tak asi jenom přijde.
Nejspíš jste si všimli nového vzhledu, přešla jsem po vzoru Akiry na letní, protože co? Protože se léto blíží, i když to momentálně tak moc nevypadá (a taky mi z toho Eminema tady už začínalo hrabat.)
Jediné další co jsem chtěla, je podělit se s vámi opět o několik čmáranic. A taky se pochlubit, že jsem začala kreslit Sweeneho Todda a už mi chybí jen zbytky končetin a židlem, ale s tím se pochlubím (ha ha) příště. Ten film jsem viděla před pár dny a byl to... záhul. To je to slovo. Snad.
No nic, zbytek pod perexem.

Proof - Forgive Me

11. dubna 2008 v 20:40 Videa
Vím, že tohle je poněkud z jiného soudku, než tu obvykle bývá, ale je to pro mě tak nějak důležité, tudíž to tady dávám.
11. Dubna 2006 byl v přestřelce v jednom z klubů v Detroitu zabit DeShaun Holton, rapper známý jako Proof, který účinkoval ve skupině D12 a zároveň byl dlouholetým a zřejmě nejlepším přítelem Eminema.
Nemám nějak potřebu něco tady kopírovat, nejspíš toho o něm bylo řečeno mnoho, podle mě to byl skvělý rapper, a co vidím a co jde velice dobře poznat ze záznamů z koncertu, neuvěřitelně veselý člověk, který dokázal pobavit společnost a života si rozhodně užíval. Což dělal dobře, neboť ti dobří umírají mladí.
Nepřijde mi, že jsou to už dva roky.
Video vytvořené jako tribute k Proofovi s jeho písní Forgive Me pod perexem.

Leiina Domácí Dobrodružství

11. dubna 2008 v 15:09 | Leia |  Moje kecy a úvahy
aneb Mise "Chci si zahrát basketball."
Také je u vás dnes tak nádherně? U nás rozhodně je. (Tady bych si dovolila vložku a ukázala vám mé umělecké foto pojmenované I believe I can touch the sky. Podobnost s písní není náhodná -
Obloha s pár mráčky, hřející slunce, zelená tráva (a to myslím tu normální,) kvetoucí květinky, poslední den v týdnu (vzhledem k tomu že mě to od učení rozhodně neosvobozuje, nemám z toho nějakou radost, ale dejme tomu,) a prostě celé je to dokonalé.
Pokud máte to úžasné odpoledne kde / s kým / čím trávit. Já něco takového nenašla. Ne, že by o to nebyl pokus.
Ležím si tak venku na lavičce, poslouchajíc... no, dobře, původně to byl Eminem, pak babička, přemlouvajíc mě, že si mám sundat tričko a opálit se, a tak mě napadne, že si párkrát zkusím hodit na koš. Koš máme, tedy, máme spíše rezavou obruč, ale já nejsem nějak vybíravá, takže pokud se to nerozpadne po prvním hodu, nemám s naší obručí vůbec žádný problém. A nutno podotknout, že drží už léta. Překvapivě.
Po deseti minutách přemlouvání vlastního těla jsem se tedy zvedla a po mírném zavrávorání se vydala směrem k garáži. První úkol byl najít klíč a vůbec se dostat dovnitř.
Avšak objevilo se první (a poslední) příjemné překvapení - garáž byla již otevřená. Bezva, tak přehodím sluchátka a košili přes klepák na koberce, ujistím se, že nespadne a prokličkuji mezi hromadami štěrku / prachu / cihel, které zbyly ze stavby terasy. Následovalo zjištění, že ten basketbal vlastně nemám kde hrát, ale to bylo vyřešeno pokrčením rameny a ujištěním sama sebe, že místo budu potřebovat až se mi vůbec podaří nějak se do toho koše trefit.
S otřepáním jsem zalezla do tmavé, ponuré, studené garáže a jala se hledat balón. Matně jsem si vzpomínala, že ten poslední použitelný oplýval kdysi oranžovou barvou, a když jsem na konci garáže opravdu našla cosi kulatého jakési matné oranžové s nápisem Victory, radostně jsem svůj starý balón přivítala slovy: "Ty ses nejspíš jmenoval Viktor..." (pozn. autora - kdysi jsem měla tendenci pojmenovávat úplně všechno, míče a skateboardu nevýjimaje, a to většinou podle nápisu.)
Samozřejmě, Viktor byl po letech v garáži napůl vypuštěný, rozhodně tedy ne ve stavu, kdy by se s ním dalo hrát. Nastala tedy další část mise, a to sice najít pumpičku. Neochotně jsem prohledala nepořádek v zadní i přední části spodní garáže, v jednu chvíli jsem nadšeně zjistila, že vidím držátko od pumpičky, když jsem ho však vytáhla, zjistila jsem, že více než držátko tento objekt neobsahuje. Nevadí.
Ještě s větší neochotností jsem se vydala do kolárny, kde je velice nízký strop a spousta pavouků, po letech tady jsem se ovšem naučila, že pokud se člověk chce pohybovat sklepem, musí být napůl skloněný a v žádném případě se nesmí podívat ke stropu, kde většina těchto milých osminohých chlupatých děsivých tvorečků sídlí. V kolárně jsem ovšem, k mé nesmírné radosti, našla pumpičku. Ale objevila se chyba. To podivné zakončení hadičky nemám nejmenší šanci nacpat do balónu. A to znamená co? Jde se dál.
Prohledala jsem poličku (nutno podotknout, že jsem se jí ani nedotkla,) v kolárně a zamračeně vyrazila zpět do spodní garáže, porozhlédnout se po hadičce tam. Byla jsem dokonce přinucena použít ruce, i když většinu věcí obalených pavučinami jsem odstrkovala již nalezenou pumpou. Jenže ve spodní garáži taky nic. Zamířila jsem tedy k hlavnímu vchodu, hodila do předsíně košili se sluchátky a mp3 přehrávačem, popadla klíče, které vypadaly věrohodně, a s bílým klíčem připraveným jsem se jala otevřít horní garáž. První klíč, tedy bílý, nepasoval. Bílý vždycky pasuje. Bílá znamená "Horní garáž." Jiný bílý klíč nemá existovat. Ale byl tady. Bez naděje jsem vyzkoušela další tři klíče, což nepomohlo, a já se vrátila znovu prohledat kolárnu (už s použitím rukou) a i spodní garáž, opět však bez úspěchu.
Vzala jsem tedy klíč, který snad už měl zapadnout do horní garáže, znovu se prošla po ulici, a k mé radosti do zámku pasoval. To byla ovšem jediná radost. Po otevření a přelétnutí místnosti pohledem jsem zjistila, že nemám žádnou šanci tady hadičku najít, přesto jsem celou garáž prošla, (nostalgicky zavzpomínala nad snowboardy v rohu,) a ujistila se, že jediná hadička, která se tam vyskytuje je ta samá, kterou mám v pumpičce napojenou. Dokonce jsem se překonala a pokusila se otevřít starý kredenc, který tam opuštěně ležel, ale u prvního šuplíku jsem to vzdala, neboť se mi to vzhledem k přítomnosti pavučin nezdálo jako nejlepší nápad.
Vrátila jsem se tedy na zahradu a pokusila se přimět míč, aby dribloval. Zjištění bylo následující: Házet můžu, ovšem o jakémkoli odrazu si mohu nechat jen zdát. Tuplem o tom mířeném. Mé dobrodružství skončilo. Zklamaně jsem hodila míč zpět do garáže, spolu s pro mě nepoužitelnou pumpou a uchýlila se zde za počítač s vědomím, že se stejně mám jít za chvíli učit. Milé.
No, vlastně to píšu, protože není nic jiného, co bych na blog mohla dát. Už jsem relativně ukončila Eiriana, ale je to divné, chci to přepsat.
Zatím, lidi. A omlouvám se za chyby, kdyžtak mě na ně upozorněte, děkuji. Tedy pokud to někdo dočte až sem.

Cosi jako rádoby portréty

1. dubna 2008 v 17:44 | Leia |  Vlastní
Zdravím. Dlouho jsme se neviděli. Tedy já a zapnutý počítač jsme se dlouho neviděli, abych to ujasnila. Matika je tak úžasná věda. Obzvláště, máte-li z ní dělat příjimačky. Vskutku nádhera.
Pod perexem jsou dva... nemám to v nadpisu? Mám. Jenom nevím jak to uvést.
Anime manga