1. část Fantasy

27. září 2006 v 15:03 | Leia Diablo
Pořád platí, že chci vidět co nejvíc commentů :)

Začátek - první část


Tom šel po ulici a snažil se to pochopit. Občas si sám pro sebe něco mumlal.
"Thomasi, ty nejsi normální." Kopl do kamene, který ležel před ním, i když to sotva vnímal.
"Prostě nejsi. Tohle by se zdravému člověku nestalo." Nevšímal si ani postaršího
muže, který šel zrovna kolem a díval se na Toma jako na blázna. Pravda, kdyby
tento muž věděl, co se Tomovi právě stalo, nejspíš by už volal na psychiatrii.
"To není možné!" V tom měl Thomas asi pravdu Totiž... jeho den začal naprosto
obyčejně a vlastně tak i pokračoval. Vzbudil se, ustrojil a vydal se do školy bez
čehokoli zvláštního. Šest hodin strávených ve škole proběhlo také jako vždy,
tedy částečným posloucháním vyučujicích a částečným čmáráním po papírech a
lavici. Ale pak... zdržel se ve třídě, protože měl zrovna službu a najednou se
otevřela - Tom nevěděl jak to nazvat - díra? trhlina? Ano, to bude ono. Trhlina.
Prostě se jedna lavice roztrhla jako... jako by to bylo celé jen nakreslené. A v ní bylo, popravdě řečeno nic. Ne, jako nic zajímavého. Prostě nic. V té trhlině byla naprostá prázdnota. Absence všeho a čehokoliv... Tom se ještě teď divil své odvaze, když ve třídě vstal a ponořil do té prázdnoty ruku... a ta zmizela. Ale teď... byla zpátky. Zase ji měl. Nechápal to.
"Dobře, dobře. Tohle se nestalo. Usnul jsem. Měl jsem halucinace. Cokoliv, ale tohle se nestalo!" ale najednou si vzpomněl že tohle už zažil .. tuhle trhlinu si vybavoval.. Už ji viděl ... Ano, ale nebylo to ve škole. Bylo to u něj doma. Vzpomínal si že je to asi 7 let zpátky - to znamená že mu bylo devět - zrovna se odněkud vracel a nikdo ještě nebyl doma. Tehdy se ta trhlina objevila v kamnech... ještě léta se bál k nim přiblížit..
"No tak vidíš Příště si nelži!" napomenul se nahlas. Rozhodl se že to musí někomu povědět. Ale vyprávět něco takového klukům - by se mu akorát vysmáli. Komu by to mohl říct, aniž ...
"Sue!" zašeptal naléhavě a rozhlédl se kolem jako by čekal, že právě jmenovanou tady uvidí. Až teď si ale uvědomil kam se ve svých myšlenkách zatoulal. Byl asi 5 bloků od svého domova. Došel tedy k důvěrně známému bílému domu a bez zájmu pohlédl na skupinku dětí hrajících si poblíž.
"Tome!" jedno, asi desetileté děvčátko se odpojilo od kamarádů a přihnalo se k němu. "Máš ji!" ušklíbla se na něj, plácla ho po rameni a chystala se odběhnout, ale chlapec byl rychlejší. Chytil svou sestru za ruku a přitáhl ji k sobě.
"Anno, kde jsou rodiče?"
"Máma jela nakoupit a táta je u Becky," odpovědělo děvče. "A už hraj."
"Promiň, Ann, nemám čas. Ať ji má .. hmm.." rozhlédl se po ostatních dětech, většinou podstatně mladších než jeho sestra, a hbitě plácl po zádech probíhajícího kluka. "třeba tady Mark. "a odběhl k domu, aby si jeho sestra nemohla stěžovat. Když vyběhl do svého pokoje a bral si ze skříně skateboard, podíval se letmo do zrcadla a zasekl se. Díval se na vytáhlého mladého kluka s tmavě hnědými vlasy a modrýma očima. Na jeho obličeji si hověl ustaraný výraz, pro Toma tak neobvyklý. Pokusil se ušklíbnout, ale docílil jen toho, že vypadal ještě víc nepřirozeně a vyděšeně. Zabloudil očima na své oblečení - lehce potrhané džíny a vytahané tričko - a rozhodl se že jej radši vymění, protože Sueini rodiče byli tak trochu povrchní. Vytáhl ze skříně celkem slušně vypadající černé kalhoty, které se mu alespoň hodily k vlasům a nějakou kosili. Zahodil skateboard a z hlubin kapes vyštrachal jízdenku. Sue bydlela na druhém konci města a pěšky se mu jít rozhodně nechtělo.
Asi o třičtvrtě hodiny později stanul Thomas před obrovským domem své kamarádky a zazvonil. Otevřel mu majordomus Jerry.
"Zdravím Jerry. Můžu mluvit se Sue?" otázal se ho Tom.
"Dobrý den, Pane Thomasi. Obávám se, že slečna Susan je právě v koupelně, ale můžete -"
"Počkat v salonku." doplnil majordoma Tom. "díky Jerry." protáhl se kolem něj a zamířil do pokoje vedle dveří, kde se pohodlně usadil. Jerry šel za ním.
"Mohu vám něco nabídnout, pane?"
"Myslím že si vystačím. Děkuju."
"Není zač, pane." odpověděl Jerry, uklonil se a odešel. Tom se rozhlížel po pokoji v kterém čekal už snad stokrát. Asi za deset minut se ve dveřích objevila - i když jen zády - jeho kamarádka. Zřejmě se ještě s někým domlouvala. I přesto, že jí neviděl do obličeje, věděl že její dlouhé blonďaté vlasy spadají do tmavých očí, které vyzařují z roztomilého obličeje. Dívka byla o něco menší než on sám.
"Tommy!" Sue se k němu rozběhla o obejmula jej. "Ráda tě vidím! Dlouho jsme se neviděli."
"Když za mnou nikdy nepřijedeš, tak co se divíš?" mrkl na ni Tom.
"No jo, když ti dva," kývla Sue hlavou směrem k ložnici svých rodičů," si asi myslí že mě znásilníš nebo co."
"To víš že jo, chystám se na to už od první třídy." ušklíbl se Tom a byl rád, že už nezní tak vystrašeně. Sue se zasmála a chytla jej za ruku.
"Pojď, přece nebudeme trčet v přijímacím salonku." vyzvala ho a vydali se ohromným domem do Susanina pokoje.
"Chtěl´s mi něco?" zeptala se a upřela na Toma své tmavé oči.
"Vlastně .." cítil se už teď mnohem klidnější, když věděl, že má u sebe někoho komu se může svěřit, a tak kamarádce vypověděl celou historku bez náznaku znepokojení.
"To je podivné," řekla Sue zamyšleně když konečně dovyprávěl. "Vážně. Stalo se ti to už někdy?"
Tom byl rád že si z něj nedělá srandu. Vzpomněl na svůj zážitek v devíti letech a hned ji ho pověděl.
"Hmm .. Víš, už nějakou dobu přemýšlím nad něčím, co se mi stalo.."
"Ty jsi to taky viděla?" přerušil ji Tom.
"Ne, to zrovna ne, ale nedávno když jsem šla po ulici, zastavil mě takový... no, postarší pán a řekl něco jako "chaos prosakuje do tohoto světa" ,pak dodal, že já se dozvím kde ... a zmizel."
"Chaos prosakuje do tohoto světa? Znamená to snad..."
"Tu trhlinu, ano" odpověděla mu Sue nevyslovenou otázku.
"Takže to co jsem viděl, i to zmizení mé ruky, bylo skutečné?" až doteď se tomu zdráhal uvěřit.
"Nemůžeme to vyloučit."
"Měl jsem ruku v Chaosu.." říkal si spíš sám pro sebe než pro Sue. "Nemohlo se mi s ní něco stát?"
"Nevím. Pokud si vzpomínám, učili jsme se že Chaos býval spojován s magií, takže bys možná byl schopen čarovat." zadívala se na Tomovu ruku.
"Čarovat? Jako "čáry máry" a vytáhnu králíka z klobouku?"
"Nemyslím triky, Tome. Myslím kouzla." vydechla Sue.
"Co tím myslíš?"
"Teda, v tuto chvíli mi připadá že se bavím spíš s Annou. Nepřešel do tebe její duch?"
"Ha ha." zasmál se ironicky Tom."Prostě mi řekni o co jde. Jaká kouzla?"
"A jak to mám asi vědět? Thomasi Butte, vypadám snad jako čaroděj?"
"Spíš jako čarodějka." odpověděl ji s úsměvem Tom a pohodil přitom rukou k obrovské dřevěné stěně na které stály tituly krásy.
"Nech si to. Myslím že čaroděj by měl mít vyšší poslání než vyhrávat soutěže."
"Vážně? Ono je něco vyššího než vyhrávání soutěží krásy a to, aby ti ležel každý kluk či holka u nohou?" podivil se Tom.
"Thomasi,.." začala Sue výhružně, ale když viděla jeho pobavený úšklebek tak se rozesmála a natáhla se pro polštář, aby mohla kamaráda praštit.
"Au, Su -"
"Copak Tome, snad tě to nebolí?" přerušila Tomův výkřik kamarádka.
"Cože?" chytil ji za ruce a překulil se, takže ležel na ni.
"Tome!"
"Ano, Sue?"
"Okamžitě ze mě slez, Tho..." začala výhružně, ale jakýsi hlas ozývajicí se od dveří ji přerušil.
"Susan? Jsi tam? Co to provádíš?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anime manga